Dějepisná exkurze žáků 8. ročníku

Výlet žáků osmých tříd do Vídně, jako zakončení výuky před velikonočními prázdninami, byla jedna z nejlepších událostí tohoto školního roku, a to mluvím doufám za všechny. Cesta byla sice dlouhá, ale všichni jsme ji v pohodě přečkali. Po výstupu jsme se vydali rovnou ke krásným prostorám Schönbrunnu a z něj na kolonádu Gloriette. Výhled z ní byl vskutku hezkým zážitkem a měli jsme rozhled na celou Vídeň. Po sestupu dolů jsme se dali na cestu k památníku jedné z nejslavnějších panovnic vůbec. Marie Terezie. Bůh ví, jak by to vypadalo, kdyby nikdy neusedla na trůn.

Další destinací, které jsme navštívilibyly zámky Hofburg a Heldenplatz. Cestou kolem nás klusali koně a člověk mohl jenom nasávat tu vzrušující atmosféru, kterou nám toto město přinášelo. Všechno bylo tak honosné, zářivé a možná to může být jenom můj pohled, ale jsem si jistá, že se mnou nejeden souhlasí. Procházeli jsme městskými ulicemi, než jsme došli k Chrámu sv. Štěpána. Asi největšímu kostelu, co jsem kdy viděla. Vždy jsem si jen těžko dokázala představit, jak obtížné bylo tak velkolepé stavby vybudovat a kolik práce to muselo dát. Obdivuji to.

Po krátkém rozchodu jsme vyšli k zahradám Volksgarten a památníku Alžběty bavorské. Ne nadarmo se říká, že žena by pro krásu i trpěla. Nebohá Sissi toho byla zářným příkladem.

Po procházkách centrem jsme konečně zamířili k Prateru. Místu, na které se většina těšila snad úplně nejvíc. Já to beru jako takovou třešničku na závěr, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si to tam s ostatními neužila naplno.

Pak už jsme jenom nasedli do autobusu a jeli zase zpátky. Tentokrát ale se vzpomínkami, které v nás už zůstanou.

Petra Zimáková, 8. B